RECENZE: Tormentum: Dark Sorrow

Adventura od polského týmu OhNoo nabízí fascinující grafické zpracování, které se nechalo inspirovat uměním slavného švýcarského umělce H.R. Gigera. A právě surrealistické grafické ztvárnění a celková atmosféra jsou tím nejsilnějším prvkem, který Tormentum nabízí. V podstatě bychom mohli říci, že jde o sedmdesátku unikátních obrázků pospojovaných jednoduchým a až do závěru nepříliš atraktivním dějem s hodně primitivními logickými puzzly, to vše okořeněné podivně se chovající kamerou.

To bych to ale asi až moc zjednodušil. Příběh začíná klasickým klišé – jste postavou, která si nic ze své osobnosti ani minulosti nepamatuje – ani své jméno, ani co dělala v posledních dnech či dříve, prostě totální black out. Asi to nebylo nic dobrého, hned v úvodu vás totiž nese v kleci vzducholoď, která vás přepraví až do temného zámku, kde budete mít strávit zbytek života za mřížemi a očistit tak svou duši. Jak se dá předpokládat, takováto budoucnost se vám nelíbí a tak se pokusíte vidinu neblahé budoucnosti změnit.

Během snahy o únik tak procházíte surrealisticky zpracovanými tajemnými zákoutími a snažíte se řešit povětšinou spíš jednoduché a nenápadité logické puzzly. V určitých místech se dostanete do situace, kde se musíte zásadně rozhodnout. Je jen na vás, zda se vydáte temnější či světlejší cestou, hra vám vaše rozhodnutí na konci spočítá a nasměřuje k jednomu ze dvou různých konců. Příběh se dostává na alespoň trošku slušnou úroveň až v závěru, kdy se snaží vysvětlit morální dilemata, ale je to hodně málo a příliš pozdě, aby se to dalo brát jako plus. Kromě klasických puzzlů je adventurní součástí také používání předmětů, nejobtížnější na této činnosti je však předměty na obrazovce vůbec najít. K tomu všemu je potřeba přičíst celkovou jednoduchost a krátkost celé hry.

Jako oddechová hra na jeden večer může Tormentum posloužit, za výtečným výtvarným zpracováním a celkově tísnivou atmosférou však zbytek hry výrazně zaostává.