RECENZE: The House of Da Vinci

The House of Da Vinci je herní prvotinou Československého týmu Blue Brain Games. Po úspěšné kickstarterové kampani z roku 2016 se tvůrcům podařilo titul dokončit a vydat nejen pro PC a Mac, ale také pro obě základní mobilní platformy.

Jak již název napovídá, přeneseme se do roku 1506 do italské Florencie, tedy doby, kdy věhlasný multi-umělec, vědec, vynálezce a konstruktér Leonardo da Vinci dokončil svůj slavný obraz Mona Lisa. Ve hře se však ocitáme v roli jeho učně, když přicházíme k jeho domu, kde nám strážný předává pergamen. Z něj je jasné, že se Leonardovi něco stalo, což umocní, po krátkém tutorialu vysvětlujícím ovládání hry, i výbuch v nedaleké věži a pád osoby s křídly.

Co přesně se Leonardovi stalo bude potřeba vypátrat. To se bude dít prostřednictvím různých zkazků a dopisů. Upřímně řečeno, samotný příběh pomáhá hlavně nastolit atmosféru Da Vinciho doby, není ničím převratný ani zajímavý a ve hře nemá valný význam. Kupodivu to hře vůbec nevadí, její kouzlo je totiž postaveno na úplně jiných principech, než je příběh.

Tím základním prvkem jsou totiž puzzly. Spousta puzzlů. Ve hře neztrácíte čas chozením po rozlehlých ostrovech či pláních, vždy jste umístění v jedné či dvou místnostech a musíte vyřešit různorodé logické puzzly, abyste se dostali dál. Tento systém připomíná starý dobrý Myst (jen hra není tak uchozená, i tak je těch pár průchodů předrenderováno a zobrazeno jako animace), z modernější doby pak živé exit-game nebo z herní branže sérii The Room.

Puzzlů je opravdu velké množství, jsou hodně variabilní a nápadité, nejsou nijak extrémně obtížné a je zábava je řešit. Pokud byste se nedej bože zasekli, hra nabízí i intuitivní systém nápovědy, kdy hráče malými radami popostrčí správným směrem. To je občas potřeba, jediným neduhem hry je totiž občasný pixelhunting, respektive bývá problém objevit některé drobné místo, na kterém je potřeba řešit další logickou úlohu či použít jeden z vlastněných předmětů.

Hra je ovládána výhradně myší, chození dopředu (či přiblížení k věci) probíhá levým tlačítkem, návrat zpět je tlačítkem pravým. Řada puzzlů vyžaduje i pohyb myši (otevírání či zavírání různých předmětů, různé šoupání apod.). A právě v systému ovládání je možná i zádrhel zmíněný v předchozím odstavci – pomocí kurzoru nepoznáme, na kterou oblast je možné kliknout, aby se tam obraz přiblížil. A tak když se hráč zasekne, občas přichází zběsilé klikání všude možně a hledání, co člověk přehlédl.

Grafické zpracování je velice podařené, člověk z něj cítí nádech renesance, jednotlivé akce i puzzlové sekvence jsou pěkně rozanimované. Hezky se na to kouká. Totéž je možné říci i o zvucích a hudebním doprovodu, který jemně podkresluje atmosféru a pomáhá při přemýšlení nad logickými úkoly.

The House of Da Vinci je velmi pěkná 3D puzzle hra, jejíž hlavní devízou je spousta zajímavých a podařených logických hádanek. Příběhově se nejedná o žádný adventurní hit, ale velmi příjemná oddechovka na několik hodin. A navíc je kompletně v češtině.