RECENZE: Song of Horror Episode 1 – děs v klišé kulisách

Hororů není nikdy dost. Stejně jako thrillerů, kriminálek, fantasy, pohádek… Prostě každý kvalitní kousek čehokoliv se počítá. Kvalitní anebo něčím zajímavý, výjimečný. A přesně takový měl být Song of Horror.

INOVACE BEZ LEGRACE

Autoři slibovali kromě klasických žánrových také hodně inovativních prvků. Variabilní hratelnost v závislosti na volbě jedné z pěti hratelných postav, dynamické děsivé momenty, které jsou člověku servírovány dle jeho dosavadního chování ve hře, a tak dále – to jsou věci, které měly činit ze Song of Horror jedinečný počin. První epizoda z plánované pentalogie je venku a přišel čas si říci, zdali tomu tak skutečně je.

Začněme tím, čím se tvůrci (či jejich vydavatel) před vydáním hry kasali. A ano – musím uznat, že pokud Song of Horror něčím příjemně překvapil, pak je to svojí vybalancovanou hratelností a herní náplní. První dobrá zpráva je ta, že herní úkoly a aktivity jsou přísně logické, smysluplné a uvěřitelné. To je poctivý základ, který – přiznejme si – spousta vážných adventur postrádá. Na to tvůrci postupně nalepují další prvky, které ve většině případů do hry zapadají a fungují. Interaktivní objekty se identifikují jen tam, kam zamíříme kuželem světla baterky (a je jich v každé lokaci fakt hodně), děsivé scény se skutečně objevují jak plánovaně, tak nahodile, a hra po hráči vyžaduje ukrýt se v těchto momentech do skříní nebo pod stůl, jinak je s ním amen. Skutečně je nutné dobře zvažovat, kam vstoupit a kam ne, a je nanejvýš vhodné ke každým dveřím nejdříve přiložit ucho a zjistit, co se děje za nimi, než si nakráčíme dovnitř. A pokud nás lapí temné stíny… herní postava je v trapu a na řadu musí přijít další, přičemž do příběhu vstupuje přesně v situaci, kdy předešlý hrdina… „odešel“. A návdavkem dostane i obsah jeho inventáře, který zůstane ležet na zemi.

5x A POKAŽDÉ JINAK?

Vlastně lze v průběhu hry zemřít hned čtyřikrát, než nastane skutečný game over a musí se začít úplně od znova. Otázkou nicméně zůstává, jaký vliv má na hratelnost volba hlavního hrdiny. Při průchodu první epizodou jsem vystřídal všech pět (neplánovaně, páč čtyři mi zemřeli), ale postupně, takže nedokážu říct, zdali řešení konkrétních úkolů je pro různé postavy odlišné. Mohl bych to samozřejmě zjistit, pokud bych si hru zahrál podruhé a postavy volil v jiném pořadí, ale to neudělám. A tím se dostávám k jádru pudla.

Song of Horror sice má promyšlenou, logickou a skutečně i v jistém směru inovativní hratelnost, ale v adventuře je odjakživa alfou a omegou příběh a ten v této hře nijak neoslní. Opuštěná honosná vila, zmizelí obyvatelé, nefungující elektřina, strašidelné výjevy… Kolikrát už jsme tohle v hororech viděli? Mám pocit, že imrvére. Příběh ničím nepřekvapí, ničím zvláštním nemotivuje, zkrátka netáhne vpřed.

S GAMEPADEM NA VĚČNÉ ČASY

A pak to ovládání. Hru je doporučené ovládat gamepadem, ale pokud se chcete spolehnout na starou dobrou klávesnici a myš, musíte se smířit s krkolomnějšími manévry. Myš má zde méně funkcí, než by jí slušelo, pohyb postavy lze ovládat jen klávesnicí, což v kombinaci s kamerovým systémem znamená, že vše trvá mnohem dýl, než kdyby byla celá hra point-and-click. Hm.

Musím proto konstatovat, že Song of Horror zůstal stát na půli cesty. Co naplat, že šikovný gamedesignér vymyslel solidní herní náplň s pár zajímavými a zábavnými prvky… Co naplat, že hra i přes zjevně slabý rozpočet solidně vypadá a lokace mají atmosféru… Když scénárista odvedl jen průměrnou práci a programátoři rozhraní se také dvakrát nevyznamenali. Samozřejmě uvidíme, s čím přijdou další epizody a upřímně řečeno jim držím palce, aby byly z příběhového hlediska trochu víc „sexy“. První epizoda ale díru do hororového světa bohužel neudělala.