RECENZE: Sherlock Holmes: The Devil’s Daughter

Recenze vznikla v roce 2016

Předchozí díl Crimes & Punishments přinesl celkem razantní změnu zpracování příběhů Sherlocka Holmese. V dalším počinu s podtitulem Devils Daughter se pak pokračuje v nastoleném trendu.

Je znát, že si tvůrci z Frogwares vzali ponaučení z nedostatků minulého dílu a snažili se pokračování dopilovat k dokonalosti. Nalezneme v něm tentokrát pětici nových případů, které se pokusí svými detektivními schopnostmi vyřešit Sherlock Holmes za pomoci svých společníků.

Vše dobré z minulého dílu zůstalo, jednotlivé případy jsou hodně zajímavé a do nejmenších detailů propracované. Hra se tentokráte více odehrává v samotném Londýně, tvůrci dokonce opět eskalovali svou obsesi v otevřeném světě vymodelovali část hlavního města Velké Británie, takže je možné se v něm volně procházet a v případě zájmu i řešit různé minihry jako box, házení šipek či páku. Je to příjemné oživení a nasátí té správné atmosféry, pro průběh samotné hry však většinou zbytečné.

Zůstala i detailní práce s jednotlivými stopami, efektní dedukční mapy i možnost různých konců jednotlivých případů. Na konci každého vyšetřování jsou k dispozici i morální volby, kdy je možné rozhodnout, jak se s vybraným pachatelem (který nemusí být vždy ten správný) naloží.

Nejvýraznější změnou oproti předchozímu dílu je tak bohužel posun k větší akčnosti. Stále je hlavním gró řešení případů a logická dedukce, přibyly však QTE pasáže, které by hře měly dodávat hře více akčních prvků. A přestože do hry s přimhouřením obou očí celkem zapadají, k Sherlockovi prostě chování a-lá Indy Jones nepatří. Ale to je nejspíše úlitba modernímu pojetí Sherlocka Holmese v posledních filmech a seriálech, které vesměs parazitují na velkém jméně, ale dělají z toho úplně jiné dílo v moderní době. Tomu je přizpůsoben i vizuální styl Sherlocka a Watsona, kteří viditelně omládli, přesto jim (naštěstí) jejich tradiční charisma a logické myšlení vesměs zůstalo.

Celkově vzato je Devils Daughter dalším kvalitním pokračováním Holmesovské série, které dotahuje k dokonalosti prvky načrtnuté v předchozím díle. A i když budou muset pravověrní fanoušci Sherlocka Holmese překousnout mladší vizáž i občasné akčnější prvky, i tak patří tahle hra do zlatého fondu Sherlockovských her. Obzvláště, když vychází v kvalitním českém překladu.