RECENZE: Sherlock Holmes: The Awakened (remake)

Po velkolepém díle Sherlock Holmes Chapter One plném otevřeného světa na ostrově Cordona a spoustou vedlejších případů dali tvůrci z ukrajinského týmu Frogwares najevo, že jejich následující projekt bude méně velkolepý. Celou věc navíc podtrhl začátek války na Ukrajině, který výrazně omezil jejich možnosti tvorby. Přesto se dokázali vývojáři probít až do úspěšného konce a i s pomocí kickstarterové kapaně vytvořit svou další hru ze světa proslulého detektiva. Touto hrou se nakonec stává remake jejich hry z roku 2006 s názvem Sherlock Holmes: The Awakened. První pokus studia o 3D adventuru tehdy vyšel i v České republice s titulky a titulem Sherlock Holmes: Procitnutí.

Byl to pokus, ve kterém se rozhodli propojit racionální svět Sherlocka Holmese s temným fantazijním universem H.P. Lovercrafta. Spojení nedopadlo nijak zázračně a vzešla z toho veskrze průměrná adventura, jak si ostatně můžete přečíst i v našich recenzích. Ať chceme nebo ne, v této recenzi budu hodně s původní hrou srovnávat. A to budu srovnávat s Remastered Edition verzí, která již vedle kritizovaného first person pohledu přinesla i klasické adventurní 2,5 D zpracování se statickou kamerou.

Tvůrci se totiž rozhodli ponechat větší část základní kostry příběhu, ale všechno výrazně přizpůsobili v posledních dílech zavedenému stylu s volným procházením po zvolených lokacích, řešením odpovědí na otázky prostřednictvím paměťového paláce, detailnější prohledávání míst za použití soustředění apod. Tomu samozřejmě byly podřízené některé mechaniky hry a úpravy v příběhu i jednotlivých lokacích. Bohužel díky tomu ubylo samotné adventuření a puzzly. A samozřejmě kvůli tomu byly také přepsané téměř všechny dialogy do novější podoby.

Už v původním díle se autoři pokoušeli vytvořit zdání otevřeného světa, kde se v rámci dané oblasti dá volně procházet. Tohle je znát hlavně v obou lokalitách v Londýně a posléze i těch dalších. Je jasné, že 3D zpracování za ty roky podniklo velký vývoj a tak je procházka v modernějších kulisách samozřejmě pěknější. Vypadá to skoro stejně jako v Chapter One, jen s tím rozdílem, že tentokrát nemáte k dispozici jedno celé město, ale jen určité omezené fragmenty dané oblasti, kterými se dá libovolně procházet či se přes mapu přesunovat na určité body. Díky této změně přibyla do hry spousta míst, která s hlavní příběhovou linií nemají příliš společného a jen rozmělňuje tempo celého příběhu. Naopak ubyly některé místa, které v originále nabourávaly stereotyp. V některých pasážích je to vysloveně na škodu – úplně třeba zmizela nutnost nalezení správné cesty přes louisianské skladiště do rybářské vesnice či adrenalinová akční pasáž s honěním zloděje skrze čínskou čtvrť.

Bohužel, těch změn k horšímu je více. Vzhledem k nutnosti přizpůsobení se použitému systému ze hry vypadla celá řada dalších prvků, postav či puzzlů. Úplně tak třeba zmizel opilý pošťák a pátrání po balíčku s dřevěnou rukou pro námořníka s kovovým hákem. Do hry navíc přibyla nutná feminizace, kdy některé postavy změnily pohlaví. Nejsem si úplně jistý, jestli tyto změny dávají smysl, obzvláště v kontextu s devatenáctým stoletím, kdy se hra odehrává. Bylo by v té době možné, aby v námořnické knajpě uprostřed přístavu byla jako obsluhující žena? Pravda, tentokrát se v hospodě nikdo neobjeví, ale nedovedu si představit, že by si někdo troufl nechat tam v té době dívku samotnou. Bylo by možné v devatenáctém století, aby významnou lékařskou instituci vedla žena? Třetí podobnou změnou prošel protřelý drsňácký rybář vozící návštěvníky do těch nejzapadlejších bažin. Tyhle změny pohlaví absolutně nechápu, příběhu v ničem nepomohou a jen to zkazí dojem realističnosti.

Tvůrci však zašli mnohem dál a výrazně zjednodušili i celé vyšetřování a hlavně vyřadili řadu puzzlů. Bohužel jsme tak přišli o jeden z nejlepších puzzlů původního Sherlocka s otevíráním poklopu ve skladišti prostřednictvím nádoby na vodu, úplně zmizela chemická analýza stop, dostávání se do skladiště Holmesem za navigování Watsona skrze okno, legendární puzzle na odlákání zřízenců prostřednictvím otevřené voliéry s ptáky. Zmizely i náročné puzzly otevření sejfu, určení kombinace speciálních znaků pro otevření speciálních dveří, luštění matematické šifry či hledání místa na mapě prostřednictvím souřadnic. To vše je buď vypuštěno úplně a nebo nahrazeno mnohem primitivnějším úkonem.

Namísto toho jsou přidané některé jiné prvky. Zde bych zmínil puzzle v poslední kapitole, který sice není nijak zvlášť obtížný, ale aspoň je tam nutná posloupnost určitých kroků a trošku přemýšlení, co udělat dál. Jinak právě poslední část a její proměna mě hodně zklamala. Nechci moc spoilovat, ale nějak tam vymizela temná atmosféra původního díla, celé prostředí se hodně zjednodušilo, ubyly místnosti i nutnosti něco udělat. Frenetický průběh jeskyní v časové tísni je pak dokonán finálovou scénou, kde se střídá rozhovor Sherlocka s jinou postavou prostříhávaný s řešením jednoduchého puzzlu Watsonem doplněný o QTE sekvence. Navíc v případě špatné odpovědi v rozhovoru je nutné sekvenci znova opakovat. Tohle se prostě nepovedlo. Samotným vrcholem jsou „snové sekvence“. Když jsem na první z nich narazil, hned jsem si se slovy „co to sakra je“ vzpomněl na pasáže, které pro mě zabily Someday You’ll Return. Tohle jsou pasáže, které do světa Sherlocka Holmese absolutně nepatří, v příběhu vůbec ničemu nepomáhají, jen zdržují a odvádí pozornost od hlavního případu. A ještě více utíkají od reality, které se v originálním díle dařilo jakžtakž držet. Ještě štěstí, že se tentokrát tvůrci rozhodli do hry nezařadit prakticky žádné akční pasáže v podobě střílení, to by byl asi definitivní hřebíček do rakve.

Je těžké tuhle hru zhodnotit. Příběh sám o sobě je stále kvalitní a je zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet. Podíváte se na řadu zajímavých míst, kde podniknete řadu činností, na které jste zvyklí z posledních dílů Sherlocka. Jako samostatné dílo to nepůsobí vůbec špatně, užijete si spoustu vyšetřování, sledování stop, dialogů s postavami, kombinováním poznatků v paměťovém paláci i projížďce na loďce, která na rozdíl od někdejšího Sinking City dává aspoň nějaký smysl. Jen je prostě škoda, že se vyznění celého příběhu posunulo trochu jiným směrem a řada činností či vyšetřovacích postupů byla pozměněna, mnohdy bohužel k horšímu.

Naopak hráči, kterým se líbí modernější styl hraní známý z Chapter One, kdy jsou adventurní prvky a puzzly upozaděny na úkor paměťového paláce či soustředění, těm se bude tato hra určitě líbit. Nemá tolik otevřený svět, není tak rozsáhlá, ale umožní hráči kvalitní adventurní zážitek v modernějším pojetí. Takoví hráči si k hodnocení mohou směle přidat 10 %.

Nový remasterovaný díl je zajímavým střetem světa Sherlocka Holmese s universem H.P. Lovercrafta. Pokud patříte k fanouškům obou světů, určitě si remake vyzkoušejte. Stejně tak ale můžu doporučit i zahrání originálu, který je ve svém pojetí možná méně atraktivní, ve finále ale mnohem víc adventurnější.