Oznámena Life is Strange: True Colors
Navzdory tomu, že další pokračování interaktivního seriálu Life is Strange má na starosti jiný vývojářský tým, nabízí přesně to, co jsme od něj očekávali. Bohužel nic navíc. Než aby na famózní první díl nějak navázalo, spíše jej vykrádá.
Je to už šest let, co se interaktivní seriál Life is Strange stal nepravděpodobným hitem. Francouzským Dontnod se tehdy podařilo předvést na herní poměry neobvykle komorní příběh, kde hlavní hrdinky více než pachatele děsivého zločinu řešily vztahy se svými blízkými. Kromě dokonale propracovaných postav hra vynikala i melancholickou atmosférou, opírající se o do té doby nevídaný soundtrack inide kytarových kapel.
Bohužel, co tenkrát působilo originálně, po několikátém zopakování stejného konceptu vypadá už poněkud nuceně a šablonovitě. Úvodní premisu „superschopností obdařený jedinec se vrací do rodného městečka“ od té doby autoři zopakovali v Twin Mirror (naše recenze) a Tell Me Why (naše recenze), jen mírně modifikovanou náplň pak stejným způsobem zpracovali i v Life is Strange 2 (naše recenze) a minisérii Before the Storm (naše recenze). Další vstup do stejné řeky už nepůsobí příliš čerstvě, a to i přes fakt, že se výroby True Colors zhostilo nové studio Deck Nine.
Hlavní hrdinkou je tentokrát čerstvě dospělá Alex, která se po dětství stráveném putováním po vychovatelských ústavech vydává za svým bratrem Gabem do od civilizace odstřiženého hornického městečka Haven Springs. Rychle se stává součástí maloměstské komunity, kde si každý vidí navzájem do talíře, což jí umožní rozkrývat pozadí tragické nehody, která stála život jednoho z jejích klíčových členů.
Jak už je u tohoto žánru zvykem, většinu času budete trávit rozhovory, přičemž máte jen málo způsobů, jak ovlivňovat tok příběhu. Občas si můžete vybrat mezi dvěma možnostmi, které děj trochu větví, jak ovšem ukazují statistiky na konci každé z pěti epizod (které tentokrát díky bohu vychází všechny najednou), vlastně žádnými volbami nejsou. U většiny z nich kolem 90 % hráčů reaguje stejným způsobem. Ale to nevadí, i samotná iluze volby stačí k tomu, aby si vás hra zaháčkovala a prodala vám příběh, který by podle mého klasický pasivně vnímaný seriál neutáhl.
Nezměnila se ani interaktivní část hry, kdy chodíte po pěkně vymodelovaných lokacích a prohlížíte si okolní předměty. Za některé z nich získáte achievementy, jiné jsou povinné pro posunutí příběhu, většina z nich má ryze dekorační smysl.
Samozřejmě ani tentokrát nemůže chybět skrývaná nadpřirozená schopnost, která hlavní hrdinku poněkud vyčleňuje z kolektivu. Alex umí číst emoce jiných lidí, a dokonce je i lehce ovlivňovat. Zajímavý koncept bohužel funguje jen na několika předpřipravených místech, takže nenabízí tolik kreativních hádanek, jako bylo třeba přetáčení času z prvního dílu.
Pokračování recenze v odkazu…
Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.