RECENZE: Agatha Christie – Murder on the Orient Express

Vražda v Orient Expresu je jedním z nejznámějších detektivních příběhů na světě, jejímž autorem je legendární britská autorka Agatha Christie. I díky řadě adaptací hlavně ve filmu a televizi je příběh tohoto geniálního díla všeobecně známý. Doposud na jeho námět vyšla jen jediná hra nesoucí očekávaný název Agatha Christie: Murder on the Orient Express. V této klasické point and click adventuře vytvořené britským studiem AWE Productions jste však nehráli přímo za Hercule Poirota, ale zaměstnankyni železniční společnosti Antoinette Marceauovou, která za Poirota vedla pátrání. Samotný Hercules Poirot se ve hře vyskytuje a funguje částečně jako pomocník ve chvílích, kdy si hráč neví rady. A vyskytuje se v tom nejproslulejším provedení – se vzhledem i hlasem Davida Sucheta.

Po téměř dvaceti letech přichází další zpracování, které nese stejný název, jen místo dvojtečky je pomlčka. Je potěšitelné, že u nás vychází s počeštěným názvem Agatha Christie – Vražda v Orient Expresu. Celé to má za lubem v současnosti nejaktivnější tvůrce na poli adventur, francouzská společnost Microïds. Je jasné, že příběh detektivního románu je tak známý, že výslednou zápletku mohou neznat jen zatvrzelí ignoranti a nebo ti hodně pozdě narození. Je těžké vytvořit detektivní hru, když dopředu víte, kdo je vrah. Toho si byli tvůrci vědomi a tak se rozhodli k celému příběhu přistoupit po svém.

Tentokráte si zahrajeme skutečně za Hercule Poirota, byť v krapet jinačím vzezření, než jsme zvyklí. Přesto stále zachovává svůj specifický styl vystupování, vyhýbá se jakékoliv akci a naopak používá své malé šedé buňky. Tvůrci se navíc rozhodli převést celý příběh do současnosti, takže se vydáváme starým Orient Expressem u příležitosti jubilejního 140. výročí od jeho první cesty. Asi nejvýraznějším výdobytkem moderní techniky je mobilní telefon a občas ještě počítače, jinak je vše téměř při starém. Zároveň se ale tvůrcům podařilo dohodnout s majiteli autorských práv na možnosti provedení několika změn a připsání příběhových linek, samozřejmě pod jejich přísným dohledem. Díky tomu se nám dostává do rukou i druhá hratelná postava, americká detektivka Joanne Lockeová, která pátrala po tragédii rodiny Armstrongů. V různých flashbacích tak pátráme v její kůži po záhadách nedávného případu. Díky tomu se dostaneme i mimo prostředí vlaku, což je určitě osvěžující.

V tomto případě se nejedná o point and click adventuru, ovládané postavy budeme sledovat pohledem zpoza jejich zad, chození probíhá prostřednictvím kláves na klávesnici, přičemž myší ovládáme kameru, která může rotovat do všech stran kolem postavy. Myší se samozřejmě udávají i konkrétní příkazy – ať už se mačkají různá tlačítka, začínají rozhovory s postavami, reaguje s okolními předměty apod. Naštěstí hra neobsahuje žádné akční pasáže, vše je postaveno výhradně na dialozích s postavami, pátrání po jednotlivých důkazech a řešení variabilních puzzlů. Kromě toho je nutné prozkoumat detailní podrobnosti o každé postavě a seskládat jejich soupis dohromady v jednoduché obrazovce. Podobně se dávají dohromady i vzájemné alibi postav či určování časových posloupností jednotlivých událostí. Po každém takovémto úspěšně splněném úkolu se objeví krátká animace, ve které Poirot či Lockeová pochválí hráče za jeho úspěšné složení. A přestože se jednotlivý obsah pochval mění, záhy přijdou hodně otravné. Asi největší novinkou je myšlenková mapa, ne nepodobná těm, které byly použity v Sherlocku Holmesovi. I zde pomáhají ve vyšetřování a ukazují, kterým směrem by se měl hráč v nejbližší době vydat. Zde také můžete určit, jestli je postava podezřelá či nikoliv, i zde můžete vydedukovat některé poznatky, které povedou k dalšímu vyšetřování.

Všechny tyto prvky nás hra naučí v první lehce tutorialové kapitole v hotelu v Istanbulu, kde dostaneme za úkol vyřešit triviální případ ukradeného lístku na Orient Express. Takovýto případ je dozajista pod úroveň Hercule Poirota, k naučení a pochopení herních mechanik však poslouží dokonale. Poté již hurá do slavného vlaku, kde se opětovně setkáme s různou sebrankou individuí seskládanou z různých společenských vrstev a států. Nejdříve je bereme jako klasické spolupasažéry či obsluhu, po vraždě Ratchetta pak jako potenciální podezřelé. A rozjíždí se kolotoč pátrání, vyslýchání, zkoumání a dedukování, který z velké části kopíruje originální knižní předlohu. Ale tak jako se různé filmové adaptace rozhodly pro drobné úpravy herních postav či příběhu, obdobně se zachovali i tvůrci hry. A jak již bylo zmíněno, přidány jsou i některé příběhové linky, takže můžu všem hráčům slíbit, že není všechno navlas stejné s původním originálem a budete překvapeni, s jakými nápady tvůrci přišli. Naštěstí jimi dopsané části zapadají do širokého rámce celého příběhu a nepůsobí nikterak rušivě či odtažitě. Rozepisovat se více o příběhu či jeho změnám není vhodné, protože byste přišli o moment překvapení.

Audiovizuální zpracování je na slušné úrovni. Graficky to žádná extra bomba není, ale rozhodně to není ani ostuda. Interiéry Orient Expressu vypadají velice dobře, s některými exteriéry je to již občas horší a jde vidět, že by mohly být detailnější. Špatně na tom nejsou ani výrazně stylizované postavy, jejichž koncept vytvořil uznávaný francouzský grafik Cédric Peyravernay. Autoři se pokusili i o filmové zpracování, takže se dočkáme různých prostřihů, náletů kamer či záběrů na detaily. Tísnivou atmosféru ve vlaku se jim podařilo vystihnout dokonale a dopomáhá jim k tomu nejen vydařený dabing, ale také povedená nevtíravá hudba, která je specifická pro každý z vagónů či prostředí a samozřejmě graduje ve vypjatých situacích. Za zmínku stojí také informace, že hra obsahuje oficiální české titulky. Překlad je na vysoké úrovni, jen jde vidět, že nejspíš neproběhl dostatečný betatest, protože je možné vidět několik překlepů, chybějících písmen, nevhodně zvolených výrazů (např. šéf vlakové společnosti monsieur Bouc je v úvodu nazýván ředitelem linky, průvodčí Pierre Michel je nazýván kontrolorem, v jednom místě nesedí český text s českým obrázkem a vrcholem je oslovování jedné osoby v ženském rodě, přestože se na druhé straně ozývá mužský hlas). To jsou ale jen drobnosti, které celkový dojem z dobré lokalizace nezkazí.

Tvůrcům se podařilo převést legendární detektivní příběh do modernějšího hávu a připsat i pár příběhových linek, které zdařilým způsobem zasahují do originálu či na něj navazují. Jedná se o podařenou detektivní adventuru, jejímž asi jediným a zároveň největším záporem je profláklost jejího příběhu, a tedy známost jednotlivých událostí. Takže už dopředu víme, kdo je vrah. A nebo tomu bude jinak?