RECENZE: Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged

O tom, že je Broken Sword: Shadow of the Templars legendou adventurního žánru, není nejmenších pochyb. Ve své době šlo na poli adventu o zjevení, které potěšilo odlehčeným mysteriózním příběhem a zpracováním, které se spíše než soudobým hrám podobalo animovaným filmům. Byla to zkrátka prvotřídní hra, která zazářila v době, kdy to s adventurami ve světě začínalo jít z kopce.

Pro britskou společnost Revolution Software se jedná o nejdůležitější milník v jejich pětatřicetileté historii, a tak není divu, že se ke hře tu a tam vracejí. Remake „Director’s Cut“ z roku 2009 sice neudělal díru na PC, nicméně přivedl tuto legendární hru na mobilní telefony a na konzole Nintendo, čímž v dané době skomírající firmu de facto zachránil před krachem. No a nyní se Broken Sword vrací opět – jako předvoj šestého dílu série, kterého se dočkáme patrně na sklonku příštího roku.

Nová verze s podtitulem „Reforged“ se od rozšířené „Directors Cut“ verze vrací k původní verzi z roku 1996 co se příběhu a herní náplně týče a oproti původní hře nabízí v podstatě tři zásadní vylepšení:

• 1) Kompletně překreslenou grafiku ve 4K rozlišení,
• 2) Remasterovanou hudbu v maximální kvalitě,
• 3) Upravené rozhraní včetně sytému nápovědy.

Bohužel, a dovolím si začít negativy, hra kromě hudby nijak zásadně nevylepšuje zvukovou stránku, a tak si neužijeme ani lepších a bohatších ruchů prostředí, které by hra potřebovala jako sůl, a bohužel ani vyčištěného dabingu. Na tom sice je slyšet, že se tvůrci o upgrade snažili, ustrnuli však na půli cesty. To fakt zamrzí.

Druhým „nedostatkem“ je pak několik logických přešlapů v hratelnosti, v 90. letech běžných, ale dnes už těžce akceptovatelných. Jeden příklad za všechny: v Irsku je potřeba na jistou lokaci dopravit trochu vody. A ačkoliv je sklepení jednoho domu plné různých nádob a obalů, jediná možnost, jak vodu přepravit, je namáčet ručník, který navíc postupně vysychá. Je ovšem otázkou, nakolik by bylo rozumné, aby tvůrci do původních herních mechanik zasahovali, a zdali by tím nenatropili víc škody než užitku.

Jinak už je ale Reforged jedna velká paráda. Nově kolorované původní skicy vypadají fantasticky a na hru je radost pohledět. Právě díky tomu, že byly použity původní nákresy, má člověk pocit, že hra dnes vypadá přesně tak, jak si ji pamatuje z roku 1996. Stačí se však během hraní kdykoliv přepnout do původní grafiky (ano, tato funkce zde je) a okamžitě pochopí, že je na omylu. Ten rozdíl je propastný, a to nejen co se týče počtu detailů, ale také nasvícení jednotlivých lokací.

O filmové hudbě Barringtona Phelounga se nemá smysl zmiňovat, ta se stala ikonickou podobně jako titulní znělka z filmového Indiana Jonese, a nyní ve studiové kvalitě je zážitek se do ní zaposlouchat. Pozastavit se ale musím u inovovaného rozhraní. Měl jsem z něj zpočátku strach, protože to z původní hry mi přišlo ideální, nicméně ani toto mírně upravené mi nakonec nečinilo žádné problémy. Změny nejsou nijak drastické a navíc přibyla řada volitelných funkcí, které hraní zpříjemňují – ať už intuitivnější označování interaktivních objektů na obrazovce, čímž se eliminuje pixelhunting, nebo přítomnost třístupňové nápovědy. Hra také obsahuje dva předdefinované módy „Příběh“ a „Dobrodružství“, které upravují nastavení rozhraní a pomocných vychytávek tak, aby byl herní zážitek přizpůsoben jak těm, co touží po jednoduchosti, tak těm, co chtějí adventuru klasického ražení.

Broken Sword jde zkrátka s dobou a ukazuje se starému i novému publiku ve vynikajícím světle. Bohužel ne v tom nejlepším možném, protože v tom případě by tvůrci museli ještě více zapracovat na lepším ozvučení, ale na to, aby noví hráči poznali jeho krásu a my staří si příjemně zavzpomínali, to bohatě stačí. I po skoro 30ti letech tedy tato nesmrtelná legenda neztratila nic na své genialitě a půvabnosti.