RECENZE: Minecraft: Story Mode

Minecraft se stal před nějakými patnácti lety doslova fenoménem nejen mezi počítačovými hráči. Švédskému vývojáři Markusi Perssonovi se povedlo vytvořit neskutečné dílo, které obletělo nejen herní svět. Dal hráčům možnost tvořit téměř cokoliv v nekonečném kostičkovém světě, dolovat různé materiály, vytvářet předměty. Prostě žít si vlastní život v otevřeném stavebním světě ideálním pro tvořivé hračičky. Na tuto populární vlnu se rozhodli naskočit i tvůrci z Telltale Games, kteří se po úspěchu zejména The Walking Dead rozhodli adaptovat do svých interaktivních sérií další známé značky. Tak se dostalo i na Minecraft, jehož série byla nazvána Minecraft: Story Mode. Jenže tu byl jeden zásadní zádrhel. Zatímco jiné projekty jako Game of Thrones, Tales from the Borderlands či The Wolf Among Us mohly těžit z již vytvořeného propracovaného světa s řadou známých postav a zákonitostí, univerzum Minecraftu nic takového nabídnout nemohlo. Bylo tedy jasné, že se tvůrčí tým musí vytasit s vlastním příběhem.

Za vzor si vzali plánovaný název originálního Minecraftu, který původně nesl podtitul The Order of the Stone (což měl být odkaz na americkou komiksovou sérii The Order of the Stick). Hlavní tvůrce Persson se ale nakonec rozhodl tento podtitul vypustit a ponechat jen jednoduchý jednoslovný název. A co to tedy ten Order of the Stone, nebo-li Kamenný řád je? Zde se již rozjela fantazie tvůrců z Telltale naplno. Jedná se o čtveřici hrdinů, kteří podle starodávné legendy zneškodnili v Endu draka a zapsali se tak nesmazatelně do srdcí všech obyvatel světa. Za tyto hrdiny si však… …nezahrajete. Naopak, vžijete se do osoby jménem Jesse. Jedná se o obojetné jméno, které může patřit muži i ženě. Na začátku hry si tak můžete vybrat nejen barvu oblečení, ale také své pohlaví, které pak až do konce hry nemůžete nijak změnit. Moc velký vliv to ale na hru jako takovou nemá, jediným rozdílem je totiž hlasový projev postavy, respektive osoba dabéra, která daný charakter namluvila. Tento Jesse je pak přesným opakem hrdiny – bezvýznamný looser, který společně se svými kamarády Olivií, Alexem a ochočeným prasetem Reubenem vyráží na každoroční stavební akci EnderCon s cílem konečně vyhrát. Zde se potkávají nejen s dalšími postavami, ale hlavně se připletou ke zrození děsivého zla v podobě Witherové bouře, nejděsivějšího netvora zdejšího univerza. A tak se z nýmandů najednou stávají hrdinové, kteří se musí pokusit dát dohromady původní členy Kamenného řádu a pomoci zachránit svět.

Nejsem vůbec žádným příznivcem Minecraftu, o daném univerzu jsem nevěděl skoro nic. Je pravdou, že úplně stejně jsem na tom byl i u většiny předchozích titulů Telltale a ani jejich zahrání mě k zájmu o Živé mrtvé či Hru o trůny nenalákalo. Jejich herní příběhy jsem si ale dostatečně užil, dokázali mě v nich zaujmout natolik, že jsem měl zájem sledovat jejich průběh od začátku až do konce celé série. U Minecraft: Story Mode jsem s tím měl ale celkem hodně dlouho problém. Určitě tomu nepomohla prakticky absolutní neznalost zákonitostí světa, i tak mi ale vstup do hry přišel takový neslaný nemastný. Už od počátku se navíc hodně postav střídalo, pořád někdo přibýval a ubýval, takže se s nimi člověk nemohl ani pořádně sžít. S postupujícím dějem jsem se do toho ale dokázal dostat a protože jsem hrál celou sérii prakticky na jeden zátah, kdy jsem si dával noc co noc jeden díl jako večerníček před spaním, tak jsem se na pokračování vždy těšil.

Původně byla plánována klasická telltalí série o pěti dílech, ty navíc tentokrát vycházely v nezvykle krátkých intervalech. Jaké však bylo překvapení, když byla hlavní dějová linka de facto ukončena již ve čtvrté kapitole. Tvůrci se totiž nakonec rozhodli udělat změnu a namísto plánované druhé sezóny vytvořit ještě další tři dodatečné díly, pro které fungovala původní pátá epizoda jako takový malý úvod, přičemž poté bylo potřeba tři zbývající díly dokoupit. A tak zatímco první čtyři epizody měly jeden ucelený příběh, od pětky do osmičky působil každý z nich jako samostatně zakončený příběh. A zde se tvůrci skutečně předvedli, každý z dílů byl i svým charakterem trochu jiný, takže chvíli jste si připadali jako v detektivce od Agathy Christie, v jiné kapitole jste se dostali do Hunger Games, vyzkoušeli jste si i sci-fi prostředí, které by klidně mohlo zapadnout jako jeden z dílů Star Treku. Ono, obecně ve hře můžeme najít spoustu více či méně nápadných narážek na jiná popkulturní díla – už začátek úvodní kapitoly připomíná rozcvičku z Rockyho, dále zde narazíme třeba na scény z E.T. Mimozemšťan, Lego Movie nebo herní série Life is Strange či vlastní The Walking Dead. V jednom díle se dokonce ve hře objeví i reální influenceři a streameři jako hratelné postavy, což jsem ale poznal až po dohrání epizody a zkoumání internetu, protože jinak jdou tyto osobnosti mimo pozornost mého zájmu.

A jak se to celé hraje? Inu, stejně jako všechny ostatní hry od Telltale. Pokud jste si zahráli téměř kteroukoliv ze sérií od Telltale, tak přesně víte, co vás může čekat. V kontrastu s otevřeným světem a velkou volností v originální předloze vás tentokrát opětovně čeká striktně lineární příběhová adventura, kde nemáte příliš příležitostí ke svobodným volbám. Samozřejmě jsou použity reálie z minecraftího světa, můžete dolovat různé materiály, stavět roztodivné stavby či vyrábět předměty, vše ale vyloženě jednoduchou formou a jen v místech, kde to příběh vyžaduje. Ze světa Minecraftu je toho samozřejmě převzato více – setkáme se zde se všemi třemi světy včetně Netheru a Endu, projdeme různými prostředími od pouště až po zimní tundry, navštívíme několik různých měst, setkáme se s obsidiánovými portály, ochočitelnými zvířaty jako prase, kráva či kůň a samozřejmě také nepřáteli v podobě endermanů, zombie, kostlivců či pavouků. Když už jsme u nepřátel, je potřeba zmínit, že hra v místy až příliš početné řadě pasáží obsahuje i bojové sekvence, ve kterých je potřeba své soupeře eliminovat. To je většinou prováděno buď nasměrováním na daného protivníka a klikáním na tlačítko myši a nebo pro Telltale oblíbenými QTE sekvencemi. Ty pak bývají použity i v nebojových akčnějších i méně akčnějších pasážích. Každá z epizod většinou sestává z jednoduchého vzorce, kdy proberete na úvod s ostatními postavami, co se bude dít. Poté se někam vypravíte a přes různé překážky se dostanete do místa, kde máte možnost se trochu volně projít, lehce prozkoumat okolí a prodebatovat přítomné postavy, načež se celý děj posune zase dál. A tak je to pořád dokola. Jak již bylo řečeno, jedná se o klasiku Telltale, v některých výjimečných pasážích jsou dokonce náznaky logických úkolů, kdy je třeba použít některé předměty v určitém pořadí, ale nikdy nejde o nic náročného a zásekového.

I tentokrát se tvůrci snaží předkládat možnost volby, přičemž všichni víme, že jsou tyto volby mnohdy jen iluzorní. Častokrát jde jen o volbu tématu v rozhovorech, které mívají jen velmi malý vliv na budoucí děj či na vzájemné chování postav. Pouze v jednu chvíli se příběh rozdělí takovým způsobem, že je potřeba vybrat si mezi volbou A nebo B, přičemž každá z těchto voleb má celkem dlouhou samostatnou část, než se zase spojí do jedné linky. A do té nevybrané druhé linky se již nikdy nedostanete, ledaže byste se pustili do hraní celé epizody znovu. V některých pasážích se objevuje i významná volba, kdy si musíte vybrat mezi postavami, koho se pokusíte zachránit. I zde jde většinou spíš jen o bezvýznamnou volbu, až na pár vyjímek potvrzujících pravidlo.

Co se technického zpracování týká, je použitý klasický zastaralý Telltale engine, který využívali pro všechny své hry. Na rozdíl od jiných titulů nemusí zastaralost zachraňovat žádnou stylizací, základní minecraftí kostičková grafika je pro tento engine jako dělaná a je na tvůrcích vidět, že si s tím dokázali pěkně vyhrát. V rámci možností tak narazíte na skutečně zajímavá prostředí s řadou monumentálních staveb, za které by se nemuseli stydět ani hráči v reálném Minecraftu. Ruku v ruce s tím jdou jak animace a hudební doprovod, tak také dabing, který k většině postav skutečně sedl a pomohl dotvořit celou atmosféru příběhů, které jsou většinou skutečně zajímavě napsané. Hlavně v úvodních epizodách a kapitolách pak bylo znát, že tvůrci úplně přesně neví, na koho chtějí cílit a kam příběh směřovat. Dialogy i chování jednotlivých postav naznačovaly, že hlavní cílovou skupinou by měly být hlavně děti, ale s postupem času se to posunulo na kvalitativnější a propracovanější úroveň.

Marně přemýšlím, jaké dát na závěr hodnocení. Když jsem tuto sérii začal hrát, v prvních kapitolách úvodních epizod jsem si byl jistý, že to bude zatím asi nejhorší hra od Telltale, kterou jsem dosud hrál a byl jsem připraven dát jí hodně nízké hodnocení. S postupně přibývajícími epizodami a postupujícím příběhem jsem však začal postupně propadat jejímu kouzlu víc a víc. A musím se přiznat, po dohrání závěrečného dílu jsem začal pátrat, kde by se dala sehnat druhá sezóna, kterou stihli Telltale ještě před svým krachem vytvořit. Takže suma sumárum jsem celkovým výsledkem mile překvapen a těch příjemně strávených osm večerů za to určitě stálo.