RECENZE: Yesterday Origins

Už první díl dobrodružné adventury Yesterday byl velice vydařeným kouskem, kterého nejvíc srážela jeho krátkost a nedokončenost. Po pár letech přichází španělští tvůrci z Pendulo Studios s pokračováním nesoucím název Yesterday Origins. Podařilo se jim navázat na kvality předchozího dílu?

Musím říct, že nejen to, podařilo se jim kvality prvního dílu dokonce překonat. Španělští ševci se rozhodli držet svého kopyta. Klasická point-and-click adventura, tentokráte zasazená do 3D prostředí v enginu Unity, si zachovává svůj tradiční, lehce komiksový grafický styl, který je i tentokrát doveden do nejmenších detailů. Tvůrci se rozhodli vrátit od „teleportačního“ způsobu přesouvání herních postav po obrazovce ke klasické animaci, ostatní aspekty prvního dílu pak zůstaly vesměs podobné – opět budeme ovládat různé postavy, opět budou dialogy i většina herních animací řešeny prostřednictvím komiksových oken, opět se budou v příběhu střídat různá prostředí i časová období. V herních mechanikách však přibyly i některé novinky. Jednou z nich je detailní prozkoumávání jednotlivých postav a následná dedukce týkající se jejich vlastností, zjevně inspirována v době vydání populárními díly o Sherlocku Holmesovi. Zajímavý prvek přibyl i při používání předmětů, kdy nestačí jejich mnohdy na první pohled nelogická kombinace, ale také nutnost zdůvodnit, proč by měly předměty být zkombinovány zrovna tímto způsobem. Chcete si prostřednictvím mučícího nástroje pustit žilou? Klidně, jak je libo, ale nejdříve je potřeba zajistit pádný důvod, proč se takto dobrovolně zmrzačit.

Největší síla původního Yesterday však byla jednoznačně v příběhu, který byl vyprávěn hodně na přeskáčku a na první (a mnohdy i druhý) pohled hodně zmatečně, ve finále se však podařilo vše vysvětlit a vytvořit tak celkově kvalitní, propracovaný a napínavý příběh, který hráče dokázal překvapovat až do samotného konce. A v podobném duchu se nese i pokračování. Vžíváme se do role Johna Yesterdaye, který před pěti stoletími při jednom z nevydařených rituálů páchaných španělskou inkvizicí získal nesmrtelnost. Není to však nesmrtelnost klasického ražení, spíše by se dalo hovořit o nemožnosti zemřít – takto postižená osoba žije normální život a je obyčejně smrtelná, po skonu však nemíří do věčných lovišť, ale naopak se vrací zpět do života ve věku a zdravotním stavu, v jakém proběhl onen památný rituál. Johnova nesmrtelnost však má jednu velkou trhlinu – po každé smrti přichází amnésie, nic si ze své minulosti nepamatuje. Jeho přítelkyně Pauline je také nesmrtelná, u ní však rituál proběhl správně a tak si vše pamatuje. S tímto vědomím je život nesmrtelného člověka mnohem jednodušší a jistě i finančně méně nákladný – když se na těle ukáže první vráska, je rychlejší a efektnější jít se podříznout do sprchy a za pár desítek vteřin se objevit na samém místě mladý a svěží, bez jediné vrásky. Proto se John a Pauline vydají do všemožných koutů na zeměkouli i různých historických období s cílem nalézt tajemný artefakt, s jehož pomocí by se mohl uskutečnit nový rituál a Johnova nesmrtelnost by byla dovedena ke kýžené dokonalosti. Jak se záhy ukáže, nejsou jediní, kdo po tomto artefaktu prahne.

Začínáte v dávnověku v temném vězení, kam byl John uvězněn španělskou inkvizicí po nařčení z čarodějnictví. To patřilo v patnáctém století k nejvážnějším trestným činům a tak jej zaručeně čeká trest smrti. Proto je potřeba se co nejrychleji z vězení dostat. K tomu dopomohou tři na první pohled naprosto nesourodé „postavy“ – tělo mrtvého chlapce, spoluvězněné prase obviněné z rouhání a alkohol milující strážce. I když by se mohlo zdát, že namíchat správný postup z těchto tří ingrediencí v součinnosti s různými mučícími nástroji musí zvládnout akorát šílenec, konečný postup nakonec tak nelogický není a určitě pobaví svou nápaditostí. Po záchraně z vězení a krátkém rozhovoru s mnichy končí flashback z minulosti a přesouváme se do současnosti slunné Paříže. John se probouzí v posteli, z balkónového okna nádherný výhled na Eiffelovu věž, do koupelný nádherný výhled na přítelkyni Pauline. V tuto chvíli přichází možnost ovládat obě postavy zaráz. A tak zatímco Pauline se stará o vyřešení kritického problému s vráskou pod okem, Johnovi přichází na mobil videozpráva poslaná jím samotným…

Příběh je zde konečně dotažen do těch nejmenších detailů, které v prvním díle občas chyběly. Tvůrci poznali velký potenciál příběhu a tak se tentokrát rozhodli nedělat mezi jednotlivými časovými liniemi takové harakiri, takže se hráči v příběhu orientují přeci jen snadněji a veškeré osudy se potkají na tom správném místě. Nutno podotknout, že se nejedná o klasický druhý díl, díky různým časovým liniím se některé události konají dříve, než se odehrály v prvním díle.

Všem, kterým se původní Yesterday líbilo, těm se bude pokračování líbit ještě více. Původní díl byla vlastně jen taková jednohubka a teprve v Origins se autoři rozjeli na plné obrátky.