RECENZE: Syberia 2

Dva roky po prvním díle přichází na řadu pokračování celkem násilně přetrženého příběhu americké právničky Kate Walker a rodiny Voralbergů. Příběh úvodního dílu je připomenut v krátkém souhrnném videu, přesto je pro správné pochopení děje a nasátí té správné atmosféry nejdřív lepší zahrát si první díl.

Jestliže tedy znáte základy z prvního dílu, příliš věcí vás nepřekvapí. I nadále se budete v tomto dobrodružném eposu pokoušet splnit sen Hanse Voralberga – dostat se na ostrov Syberia, kde by měli žít poslední mamuti na světě. A opět budete k dopravě používat výhradně mechanický vlak, který však bude častěji stát a čekat na natažení.

Tvůrci ve hře pokračují v nastoleném trendu, kdy se vše odehrává v poklidném tempu, postavy přechází z místa na místo a řeší většinou celkem jednoduché úkoly. Pokud se zaseknete, tak ve většině případů jen proto, že přehlédnete nějaký předmět. Opět je vše vyvedené v pěkné grafice, s líbivou hudbou a hutnou atmosférou.

Přesto je nutno přiznat, že druhý díl je slabší toho prvního. Impozantní příjezd do Valadilene a naladění na tu správnou vlnu atmosféry se těžko může něco vyrovnat. Navíc, jak Hanse Voralberga, tak i automata Oskara už znáte z dřívějška. A Kate Walker už dávno není ta uťápnutá právnička z Ameriky, ale pravý kovaný dobrodruh. Takže jen pokračujete v zaběhnuté „rutině“. Sice se ji tvůrci pokouší rozbít zařazením záškodníků, ale přesto je nutné přiznat, že celkový výsledek je slabší. I přesto je však hra stále vysoce nadprůměrná. Stejně tak slabší je vedlejší linka – rodinné problémy s přítelem z prvního dílu střídá celkem nudná honba soukromého detektiva vyslaná šéfem právnické kanceláře, aby Kate našel. Ten je však věčně pozadu a jeho vstupy většinou akorát překáží.

Horší je to i s prostředím, kam společně s Kate zamíříte. Zatímco v prvním díle došlo k postupnému přerodu z technického, ale malebného Valadilene přes technokratickou univerzitu a starou důlní továrnu v Rusku po omšelé lázeňské město, v druhé Syberii je prostředí mnohem stereotypnější. Drtivá část se odehrává v Rusku, navíc je vše zasněžené a tak nějak jednotvárně bílé. Celkem logicky pak bohužel ubylo i těch kouzelných automatů z dílny Voralbergů, protože se pohybujeme místy, kde Hans Voralberg ještě nebyl. Bohužel však ubylo i emotivních situací a také míst, kde by nastal nějaký zásadnější zvrat v příběhu.

Je škoda, že Syberia nevyšla v celku, jak bylo původně plánováno. Na druhém díle jde poznat, že jde místy o nástavbu. Přesto rozhodně stojí za zahrání a jedná se o důstojné zakončení emotivního dobrodružství.