To nejlepší, co v této jednoduché adventuře najdete, je vykradeno odjinud. Kromě docela obstojné grafiky nenabízí Close to the Sun vůbec nic, čím by si zasloužila váš čas a peníze.
Na rovinu řečeno, nejsem nijak veliký fanoušek Bioshocku. Všechny jeho díly jsou jen obyčejné střílečky s dokola se obnovujícími nepřáteli, které kvůli nesmrtelnosti hlavního hrdiny postrádají i tu nejmenší kapku napětí. Přesto jsem však všechny díly dohrál včetně DLC. Proč? Protože zasazení hry a především její originální prostředí inspirované stylem art deco je vyloženě geniální.
Italské studio Storm in a Teacup se Bioshockem v tomto ohledu inspiruje, ovšem namísto repetitivní střelnice se soustředí jen na vyprávění příběhu. Na první pohled paráda, po vizuální stránce je hra od Bioshocku prakticky k nerozeznání, jenže problém je, že chybějící boj s nepřáteli nenahrazuje ničím jiným.
V jádru jde o tzv. walking simulator, který před hráče neklade žádné překážky. To by nebyl až takový problém, například Firewatch, Gone Home nebo Everybody’s Gone to the Rapture jsou na tom podobně a jak náramné zážitky dokázaly zprostředkovat. Tyto hry ale nechávají hráči spoustu svobody a umožňují mu interpretovat si okolní svět po svém.
Typická herní hádanka. To číslo na plakátu musíte namačkat na klávesnici níže. To je vše,
To Close to the Sun vláčí hráče úzkým koridorem a všechny indicie mu cpe přímo pod nos. Nic proti pevně naskriptovaným hrám, jenže ty musí nedostatek svobody nahradit něčím jiným. Například filmovostí jako nedávná A Plague Tale. Jenže tady vás po několika minutách chůze stále stejnými chodbami čeká maximálně tak cár papíru s dalším fragmentem ničím zajímavého příběhu.
Pokračování recenze v odkazu…
Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.
